Kdy se zastavil císař u Slavíkovic?

Start: Rousínov, místní část Slavíkovice u bývalé školy
Cíl: Rousínov, místní část Slavíkovice u bývalé školy
Charakter trasy: snadná, vedoucí ulicemi Rousínova po zpevněných komunikacích, část trasy vedena po silnici I. třídy bez chodníku
Délka trasy: 2 km
 

Slavíkovice, dnešní místní část Rousínova, byly původně samostatnou obcí a svoji téměř světoznámou proslulost získaly díky mimořádné události spojené s osobou budoucího císaře Josefa II., který v roce 1769 vyoral pověstnou brázdu na poli sedláka Trnky. Připomínkou císařova činu je pomník, u kterého se na dnešní procházce zastavíme.

            Naše cesta začíná u budovy bývalé školy, kterou postavili slavíkovičtí občané v roce 1886. Na škole vedle vchodu stojí za pozornost dvě pamětní desky. Jedna připomíná slavíkovického rodáka Sikmunda Trnku (1889 – 1914), hrdinu domácího odboje a druhá  Npr. Františka Krále (1914 – 1944), velitele protitankové baterie 1. československé samostatné brigády v SSSR. Budova školy je nedávno opravena a najdeme v ní pobočku rousínovské městské knihovny s veřejně přístupnou internetovou stanicí, zázemí pro spolky, které pracují s dětmi a mládeží a v patře budovy je umístěna soukromá školka. Ke škole přiléhá dětské hřiště, na němž si mohou děti protáhnout své svaly. Vedle školy v malém parčíku je umístěn pomník slavíkovickým občanům, kteří padli během první světové války. Naproti vchodu do školy na druhé straně silnice stojí pěkný barokní kříž a za ním naši pozornost upoutá jeden ze slavíkovských statků, u kterého majitelé zachovali původní podobu.

            Od školy se vydáme jižním směrem a po sto metrech odbočíme doprava do uličky zvané Budín, kterou prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka nazval „téměř zlatou uličkou“ malebných, většinou udržovaných domků. Na jejím konci se vydáme doprava, projdeme cestou za mlaty přes potok Rakovec kolem hřiště ve správě TJ Spartak Slavíkovice a mírně budeme stoupat kolem budovy tělocvičny otevřené v roce 1975. Dnes tělocvična slouží jako tělovýchovné zařízení i jako největší sál ve městě pro pořádání společenských plesů a dalších kulturních akcí. V budově je také hospoda, ve které se může unavený pocestný občerstvit uvnitř nebo v letních teplých dnech na venkovních lavičkách.

 Po silnici dojdeme k podjezdu pod železniční tratí a vystoupáme na silnici I. třídy spojující Rousínov s Brnem. Dáme se doprava směrem k městu po krajnici bez chodníku a po dvoustech metrech najdeme na pravé straně rozšířené prostranství s kamenem, na němž je upevněna deska s vyobrazením orajícího Josefa II.

            Událost, která je zmíněna už na začátku popisu této trasy, se stala 19. srpna 1769. Tehdy budoucí císař Josef II. cestoval z Brna do vojenského tábora v Olšanech u Olomouce. Zastavil u pole Ondřeje Trnky, půjčil si od oráče pluh a vyoral brázdu přes celé pole. Tato velmi neobvyklá událost se ve své době stala „senzací“ a byla zobrazována v různých podobách ve světovém umění. U nás ji kolemjdoucím připomínalo postupně během času pět pomníků. Současný tvar s reliéfní deskou je nejmenší formou všech předešlých pomníků a deska je kopií desky umístěné na pomníku, který byl zničen v roce 1920.

            Od pomníku pokračujeme dál směrem ke středu města. K bezpečnějšímu pohybu využijeme chodník po levé straně silnice, po němž dojdeme k odbočce k vlakovému nádraží. Zde se můžeme rozhodnout, zda naše kroky povedou do centra města nebo se vydáme zpět ke škole ve Slavíkovicích, kde jsme vycházku začali. V druhém případě budeme směřovat doprava k nádražní budově.

            Budova byla postavena v šedesátých letech 19. století, kdy představitelé Slavíkovic, narozdíl od rousínovských, svolili se stavbou nádraží na svém území. A tak 30. srpna 1869 do Slavíkovic dorazil první vlak. My se vydáme cestičkou kolem nádražní budovy, která je údajně prvním prototypem nádražní stavby, které se stavěly později podél tratí v republice. Projdeme tunelem, který zkracuje cestu od nádraží do Slavíkovic. Mezi domky dojdeme ke křižovatce, přes ni přímo na ulici Npr. Krále, po které se vracíme k výchozímu bodu. Cestu po pravé straně lemují budovy selských usedlostí hanáckého typu, z nichž mají některé zachovaný svůj původní charakter s pozdně secesní dekorací. Těsně před cílem cesty u budovy školy přecházíme mostek přes potok Rakovec. Mostek stráží patron mostů sv. Jan Nepomucký. Jeho socha je v barokní zvoničce vlevo od cesty.

Do centra města se můžeme svézt linkovým autobusem nebo „jít po svých“ kolem budov průmyslového podniku, který je připomínkou bývalé slávy strojírenské výroby v Rousínově. Dnes jsou budovy částečně prázdné a částečně využívané firmou EDP.